Tetování
Tetování, neboli kožní pigmentace, je označení pro výtvor kdy je barvivo vkládáno do kůže pro dekorativní či jiné účely. Tetování se výhradně tvoří na lidskou či zvířecí kůži. Zkrášlovací tetování na lidech je jedním z typů body artu (piercing, body painting,…), zatímco tetování na zvířatech je nejčastěji užívané k identifikaci či označení. Tetování bylo již dříve velmi zaběhlé. Ainu, domorodci z Japonska, nosili tetování na obličeji. Tetování bylo rozšířené mezi Polynéskými obyvateli a mezi kmenovými skupinami z Filipín, Bornea, Afriky, Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Evropy, Japonska, Kambodži a Číny. Rozkvět tohoto umění nezastavila ani některá tabu která tetování obklopovala, kérky se stávali čím dál více populární po celém světě.
Termín „tetování“
Obvykle používaný originální kořen slova „tetování (tattoo)“ pochází z Tonganského nebo Tahitského slova tatau, míní se tím značka člověka nebo jeho druhé označení. První slabika „ta“ znamená „ruka“, je opakující se dvojící jako zvuková zmínka přírody, a poslední slabika „u“ se překládá jako „barva“. Nástroj používaný k propíchnutí kůže v Polynéském tetování se nazývá „hahau“, slabika „ha“ znamená „úder nebo vpich“. V Japonsku je nejčastější slovo užívané s tradičními kresbami používající staré metody známé jako „irezumi“ (vložení inkoustu), zatímco „tetování“ se používá pro nejaponské kresby. Je tedy jednoduché na pochopení jaký je rozdíl mezi irezumi a tetováním. V irezumi se používají výhradně japonské symboly a kresby, kdežto v tetování všechno možné jen ne zmíněné japonské malůvky.
Historie
Tetování bylo Euroasijskou praktikou nejméně od nejmladší doby kamenné. Spojitost tetování s mumiemi se datují někdy ke konci druhého tisíciletí před naším letopočtem a směřují do střední části Sibiře, Mongolska a Číny. Pokud bychom se chtěli zabývat myšlenkou tetování v Japonsku museli bychom se opět vrátit zpátky do doby kamenné nějakých 10 tisíc let zpět. Ostatní kultury měli vlastní tetovací tradice, jednou z nich bylo např. rozříznutí ruky nebo jiné části těla ostrým předmětem aby se docílilo hlubší rány do které pak byl nasypán popel, ručním propichováním kůže se pak docílilo žádoucí barvy a tvaru.
Ozdobné a duchovní použití
Tetování mělo sloužit také jako obřadní pasáž, značka statusu či postavení, symbol duchovní zbožnosti, ozdoby ze statečnosti, sexuální návnada a značka plodnosti, slib lásky, potrestání, také jako amulety a talismany, nebo jako ochrana či jako znak vyvrhelců, otroků a trestanců. Symbolismus a vliv tetování se lišil v závislosti na odlišných místech a kulturách, někdy s neúmyslným následkem. Dnes si lidé vybírají tetování z kosmetických, sentimentálních, náboženských, nebo magických důvodů a to symbolizuje jejich sounáležitost nebo ztotožnění s konkrétní skupinou (např. vězeňské tetování). V Laosu, Kambodže a Thajsku používají lidé tzv. Yantra tetování a věří že je ochrání proti všemu zlu.
Identifikace
Lidé byly také nuceně tetováni pro různé důvody. Nejlepší známí příklad je ka-tzetnik identifikační systém pro Židy v některých koncentračních táborech během Holokaustu.
Kosmetika
Když použijete tetování jako druh kosmetiky, počítejte s tím, že to je make-up trvalý, který má ukrýt nebo neutralizovat kůži před přebarvováním. Trvalé make-upy jsou tetování která zvyšují obočí, rty, oči (linky) a dokonce i mateřská znamínka, obvykle s přírodními barvami jako kresby jsou zamyšlené podobat se make-upu.
Obecné rozšíření
Tetování bylo co se týče oblíbenosti zaběhlé v mnoha částech světa, obzvláště v Severní Americe, Japonsku a Evropě. Růst v tetovací kultuře jsme mohli vidět v přívalech nových výtvarníků do průmyslu, mnoho z nich mělo velmi kvalitní technický a umělecký trénink. Díky mnoha inovacím ve vývoji barev a novým technologiím z řad přístrojů se výrazně zlepšila kvalita samotného tetování. Během roku 2000 je mnoho lidí inspirováno svými idoly z řad pop music, televize, aj. Průzkum veřejného mínění ve Spojených Státech v roce 2003 ukázal že 16% ze všech dospělých osob má minimálně jedno tetování. Největší skupinu tvořili lidé mezi 25 a 29 roky kteří měli 36% z celkového počtu.
Negativní spolky
Ve Spojených Státech mnoho vězňů a kriminálních gangů používá charakteristická tetování k vyjádření skutečností okolo jejich kriminálního chování, vězeňského rozsudku či společenského přidružení k organizaci. Toto kulturní použití předchází všeobecně popularitě tetování u veřejnosti. Díky tomu jsou tetování lidé ještě spojovány s kriminalitou. Ve stejné době, mají příslušníci Americké armády stejně tak dlouhou historii tetování naznačující vojenské jednotky, bitvy, atd. Toto sdružení je také rozšířeno mezi staršími američany. Tetování může mít další společenská negativa pro ženy, „značka šlapky“ a ostatní podobné hanlivé slangy a slovní fráze jsou někdy používané k popisu ženského tetování na dolní půlce zad. Obecný rozmach žen v tetovacím průmyslu, mělo toto vnímání veřejnosti změnit. Je sporné zdali jednotlivé jednání pozměňuje tělo spolu s tetováním. Souvisí to s osobním projevem, sebe úctou nebo módním efektem, je to tendence o zvýšení popularity. Studie ukázují, že tetování a ostatní formy upravování těla nejsou spojené s pozitivní sebe-úctou. Tvrdí se, že první tetování nad zadečkem začli nosit právě prostitutky kvůli svému lepšímu poznávání na veřejných místech (k symbolům – některé komunity vnímají tetování u žen na dolní části zad jako výraz sexuálního apetitu, především u prostitutek nebo žen často střídajících partnery) jak je ale vidět není to tak vždy, přecpané pražské kluby v centru města jasně dokazují, že mnoho mladých dívek nemá o významu svého tetování sebemenší ponětí a to může být někdy na škodu.
Mechanismus
Tetování vyžaduje umístění speciálního barviva/pigmentu přímo pod kůži, do vrstvy základní spojovací pokožky která se nazývá dermis. Po počáteční injekci je barvivo rozšířeno po celou dobu zničení vrstvy mezi dolní a horní vrstvu pokožky, cizí materiál (barvivo) následně uvede do chodu imunitní systém „fagocity“ které pohltí kousíčky barviva. Je to léčivý proces. Tenká vrstva zničené pokožky poté odchází pryč (vylučuje se s barvivem na povrch) zatímco přímo na pokožce se vytváři tzv. zrnitý typ pokožky, který se později obnoví a dojde k připojení tkáně kolagen k růstu. Tato oprava horní kůže, kde jsou zbytky barviva zachyceny uvnitř buňky pojivové tkáně se musí nakonec zaměřit na vrstvu pod dermis/epidermis. Tamní přítomnost barviva je velmi stabilní ale v dlouhodobém horizontu (desetiletí) má barvivo sklony k migrování do dermisu, poté dochází k degenerování detailů čím více je tetování starší.
Fagocyty
Fagocyty jsou specializované buňky našeho obraného systému, jejichž hlavní nápalní je napadat a zneškodnit cizí mikroorganismy. Podobně jako naše další buňky, i fagocyty vznikají v kostní dřeni. Odtud pak putují do našich tkání. Fagocyty mají jedinečnou schopnost proniknout do tkání a dostat se přímo do místa nákazy. Zde pak ničí cizí mikroorganismy.
Trocha anatomie z lidské kůže
V anatomii lidské kůže můžeme rozlišit tři základní vrstvy kůže: epidermis, dermis a hypodermis. Epidermis je horní oblast o tloušťče od 0,04 mm do 1,6 mm. Můžeme zde najít jak buňky pigmentové tak buňky imunitního systému. Cílem této vrstvy je zabránit kůži od ztráty tekutin, průniku chemikálií a v neposlední řadě i ataku od mikrobů. Působením UV záření se ochrana kůže výrazně oslabuje, není tedy nic překvapivého, že záření velmi škodí i tetování. Další vrstva dermis je zhruba 6x širší než epidermis. Dermis tvoří velmi hustá vazivová tkáň, která je zároveň protkána krevními cévami a nervovými vlákny. Poslední vrstvou je hypodermis, ten má za cíl spojovat kůži se svaly.
Postup
Některé tradiční kmenové kultury vytvářeli tetování tak, že vyřízli do kůže obrys požadovaného motivu a po té do rány nalili inkoust, popel nebo podobné barvivo. Některé z dalších kultur tvořili tetování ručním propichováním kůže. K jejichž proražení používali buď malý ostrý klacík nebo zvířecí kost, nebo jako dnes, jehly. Tradiční Japonská tetování (irezumi) jsou pořád ještě „ručním-propichováním“, to je, inkoust se vloží pod kůži bez použití elektrických přístrojů, na ruční výrobu jehel a nástrojů se používá buď bambus nebo nějaký kov (nejčastěji ocel). Nejběžnější metoda tetování v moderní době je použití elektrického strojku, který vkládá inkoust do kůže pomocí skupiny jehel které jsou spájeny na násadě, která je řízena oscilující jednotkou. Jednotka rychle a opakovaně řídí jehly uvnitř i mimo kůži, obvykle 80 – 150 x za sekundu. Tato moderní metoda je obvykle velmi hygienická. Počet jehel v tetovacím strojku závisí na velikosti požadovaného stínování. Tatér nesmí umít pouze svoje ruce, ale musí také očistit celou oblast která bude tetována. Rukavice musí mít nasazeny po celou dobu a ránu musí často otírat s mokrou osuškou která je na jedno použití. V podstatě vše s čím se při tetování setkáte by mělo být na jedno použití (rukavice, jehly, osušky,…)Moderní tetovací mašiny jsou velmi vzdálené od tetovacího strojku vynalezeným Samuelem O’Reillym v roce 1891. O’Reillyho strojek byl založený na rotační technologii ze zařízení z elektrické rytiny vynalezeným Thomasem Edisonem. Nové tetovací strojky používají elektromagnetické cívky. První strojek využívající cívky byl patentován Thomasem Riley v Londýně. První strojek s dvojitou cívkou, předchůdce moderního nastavení, byl vynalezen dalším angličanem, Alfredem Charlesem Southem v Londýně v roce 1899.
Barvivo a pigment
Pestrá škála pigmentů se používala po celou dobu a dnes dostupné barvy jsou úplně odlišné. Když přišlo mezi lidi první tetování, barviva která mohla být použita lidé nalezáli jen v přírodě a dnes každá z barev může být vytvořená pomocí mixování pigmentů dohromady. V tetování může být použita široká škála barev a pigmentů. Z anorganických materiálů je to např. dioxid titanu, oxid železnatý ke karbonové černi, azobarvivo, acridin, chinolin, ftalokyanin (jakýkoli z kovových derivátů, jež jsou modrými až šedými barvivy či pigmenty) a naftolový derivát, barvy vytvořené z popela a další směsice. Současný trend v tetovácích barvách vede Akrylonitril butadien styren uvidět ho můžete jako velice populární u značek Intenze, Millenium a ostatních ABS firem. Pigmenty Oxidu železa jsou používány ve větším rozsahu v kosmetickém tetování. Mnoho těchto pigmentů je vyhledáváno a používáno profesionálními tatéry. V poslední době se vyskytuje speciální inkoust reagující na tmu který používá povrchové PMMA mikrokapsle. Technický název tohoto produktu je BIOMETRIX System-1OOO, setkat se sním spíše ale můžete pod obchodní značkou „Chameleonský tetovací inkoust“. A co tento výrobek umí? Nic jiného než změnit barvu tetování.
Čistota ve studiu
Řádné tetovací studio by mělo používat biologické kontejnery pro věci, které mohli přijít do kontaktu s krví nebo tělesnými tekutinami. Kontejner na ostré věci jako jehly a další sterilizační nástroje.
Správné hygienické návyky v tetovacím studiu jsou naprosto nezbytné. Tatér musí umít svoje ruce, tetovanou plochu a v neposlední řadě i místo kde klient při zákroku přetrvává (křeslo). Pokud není na křesle přehozený ochranný oděv, mělo by se po každém klientovi dezinfikovat, aby nedocházelo k případnému přenosu kontaminace mezi klienty. Opomenout se nesmí ani na rukavice na jedno použití, které tatér musí mít (pokud ne, rychle pryč). Před začátkem zákroku je klient tázán zda nakreslená šablona je umístěna na správném místě. Po schválení daný tatér vyndá před klientem z nového a neotevřeného balíčku sterilní jehly a vždy použije nové. Některé nástroje se používají opakovaně ale buďto by měli mít ochraný obal a nebo by měli být po každém zákroku sterilizovány. Samozřejmostí je používání i nových barev. V podstatě vše s čím se při tetování setkáte je buď sterilní (na jedno použití), to znamená, že nástroj musí mít ochraný obal, či je předmět vysterilizován (řádně vyčištěn). Veškeré další vybavení (sedačky, stroje,…) nemohou být pochopitelně na jedno použití a proto jsou pravidelně čištěny desinfekcí. Čas potřebný ke zhotovení kérky je různorodý, záleží na velikosti a složitosti obrazce. Malé tetování může být strojkem zhotoveno za 15 minut, další může trvat i stovky hodin, takové práce jsou samozřejmě rozfázované a vyhotovení je rozloženo do několika sezení. Čas ale samozřejmě vůbec není podstatný. Je lepší když si tatér dá záležet než když pracuje ve spěchu či stresu a pospíchá už aby to bylo. Ceny jsou velice různorodé. Liší se podle nabízených služeb, umístění, zkušenosti tatéra, apod. Orientačně se ceny pohybují od stovek až po tisíce korun.
Ošetření tetování
Tatéři a lidé s tetováním se různí ve svých názorech jak se nejlépe starat o nové tetování. Někteří tatéři doporučují nechat tetování prvních 24 hodin zavázané, zatímco ostatní navrhují odstranit dočasnou bandáž již po dvou hodinách či dříve. Mnoho tatérů také doporučuje, aby se nově tetovaná oblast vyhnula na několik prvních dnů vodě. Pokud to neuděláte, může se v otevřené ráně smíchat inkoust s vodou a dojde tak k následnému vyblednutí. Jiné názory uvádějí, že by se nová malůvka měla brzy a velmi často omívat horkou vodou. Tyto dva názory si velmi odporují, nicméně tím prvním určitě nic nezkazíte. Jako jednu z prvních věcí co by jste pro nové tetování měli udělat je regenerace kůže, malé stroupky potírejte mastí kterou jste obdrželi ve studiu. Dále se vyvarujte intenzivnímu vystavování kérky na sluníčku, pokud tyto pokyny budete porušovat vaše tetování začne velmi rychle blednout. Dále je nutné, aby nové tetování zůstávalo pořád čisté. V posledních letech byly vyvinuty prostředky nahrazující různé vazelíny, masti na péči či dezinfekce. Tyto prostředky chrání a rychleji regenerují ránu která při zákroku vznikla. Pokud se do kůže nějakou shodou okolností (nedodržováním zmíněných pravidel) dostane infekce, zajděte za svým tatérem neboť inkoust se v ráně rozpije, vybledne nebo jinak poruší. Ten by vám měl dát nějaké pokyny a malůvku opravit.
Odstranění tetování
Zatímco většina tetování je trvalého charakteru, existuje zde šance jeho odstranění. Úplné odstranění, aniž by byly vidět stíny či zbytky obrázku, není moc pravděpodobné. K odstranění se nejčastěji používá laser. Není to jednorázová a levná procedura. Díky tepelným paprskům se částice inkoustu rozpadají a absorbují se do těla kde se rozloží. Dost často zde také vzniká trvalá jizva. Některá tetování nejdou vyjma chirurgických zákroků odstranit vůbec. Jedná se nejvíce o barevné tetování (žlutá, zelená, červená,…). Mnoho lidí si poté odstranění rozmyslí a raději zvolí cover-up (překrytí) jiným obrázkem. Pokud vám někdo tvrdí, že existuje nějaké dočasné tetování které např. po 5 letech úplně zmízí, tak lže. Skutečnost je taková, že vám nikdo hodnověrný nemůže dát záruku že kérka úplně zmizí. Hlavními faktory které ovlivňují zda kérka zmizí je barva a umístění. S jistotou mohu říci, že žádná taková barva která by byla skutečně dočasná na českém trhu není. Tyto barvy skutečně existují v americe ale teprve s nimi experimentuje a jsou velice drahé. Znovu zdůrazňuji že píši o tetování které úplně celé dokonale zmizí. Dalším faktorem je umístění. Pokud by někdo i se současnými barvami dokázal kérku implementovat do vrchní části kůže, byla by určitá netrvanlivost možná, jenže narážíme tu na další „ale“. Vytetovat obrázek ručně s pomocí strojku tak přesně (3-5 mm pod kůži) není pro člověka možné. Malůvky které vám některá studia předhazují jako dočasná se implementují jinými barvami ale pořád to nejsou ty pravé, implementují se sice blízko povrchu kůže ale ne dost. Výsledek je, že se vám po několika letech kérka rozpije a na vaší kůži zbude jen mastná flek, v lepším případě „zmizí“ částečně a bude jen hodně světlé. Lidem se to samozřejmě nelíbí a proto se snaží odstranit obrázek laserem nebo chirurgickým zákrokem, případně si místo nechají přetetovat trvalým tetováním. O barvách, které se dokáží bezproblému po určité době vstředat do těla a z kůže úplně zmizet vás budeme na našem portálů samozřejmě informovat.
Zdravotní rizika
Protože tetování vyžaduje protržení kůže, mohou nastat zdravotní rizika jako zanesení infekce nebo vznik alergické reakce. Např. ve Spojených Státech osoby které byly nově tetovány, nesmí prvních 12 měsíců darovat krev. Ledaže by byl zákrok proveden ve státem regulovaném a licencovaném studiu, používajícím sterilní techniky. Mnoho studíí je možno poskytnout jako důkaz právní potvrzení. Ve Velké Británii, kde nejsou certifikáty pro tatéry tolik rozšířené, platí tato doba na 6 měsíců pro všechny bez vyjímky. Novodobý západní tatéři snižují zdravotní rizika následujícími celosvětovými prevencemi jako pracovat s předměti na jedno použití, sterilizace jejich vybavení po každém použití. Mnoho právních řádů vyžaduje po tatérech různá školení skrz Červený Kříž a OSHA.
Alergické reakce
Alergické reakce na tattoo pigmenty jsou neobvyklé kromě jistých typů červené a zelené. Lidé kteří jsou citliví nebo alergičtí na kov mohou reagovat na pigment v kůži otokem a nebo svrběním, či vytékáním tekutiny nazývané kožní tuk. Tato reakce je poměrně vzácná a někteří tatéři před samotným zákrokem člověka na tuto nenadálou okolnost testují. Pro ty kdo jsou alergičtí na latex, většina tatérů nepoužívá věci z latexu popř. se můžete zeptat zda mohou použít nelatexové rukavice, určitě vám vyhoví. Je zde také velmi malé riziko anafylaktického šoku (přecitlivělost) u lidí kteří jsou k tomuto náchylní, ale šance tohoto zdravotního rizika je velice malá.
Infekce
Tattoo nástroje pochopitelně přicházejí do kontaktu s krví a to sebou nese i určitá rizika. V klasickém salóně při dodržování bezpečnostních podmínek vám žádné riziko nehrozí, ale jsou určité situace kdy můžete chytit kdo ví co. Je to např. u tetování z kriminálu nebo u tzv. home tattoo (kérka kterou si v podstatě děláte sami doma na koleni). U tetování z vězení je riziko asi největší, nic se zde prakticky nesterilizuje, jedna jehla prakticky na celý kriminál, barvy se dělají skoro ze všeho (z podrážek, plastů, různých těžkých kovů,…), jediné rukavice jsou tu ty zimní, apod. Nejvíce se zde přenáší hepatitida typu C a není výjimkou ani HIV. Proto v Kanadě přišli v roce 2005 s novinkou, tetovací salóny ve vězení. Nápad to určitě není špatný. Ve Spojených státek nebyl v posledních desetiletí reportován jediný případ kdy by se člověk nakazil virem HIV v komerčním tetovacím salónu. Nesázejte pouze na cenu a nenechte se od nějakého patlala v tmavém sklepě znetvořit na celý život, vyhledejte raději oveřená profi studia.
Tattoo inkoust
Moderní tattoo inkoust je na bázi karbonového pigmentu a používá se v komerčních tetovacích salónech. Ačkoli FDA (Americká zdravotnická organizace) technicky před odbytem vyžaduje schválení pigmentu, není tomu vždy tak. V roce 2004 vydala FDA studii kde zkoumala obsah tetovacích inkoustů, které mohou být potencionálně nebezpečné. Při následující akci nalezli v některých inkoustech vadný obsah, mezi něž patřily stopy po těžkých kovech (jako např. oxid železnatý) či jiné karcinogenní materiály. První známá studie popisující složení pigmentů byla započata v roce 2005 na univerzitě v Severní Arizoně. FDA silně tlačila na místní představitele k vydání zákonů, které by nařizovali otestovat tetovací pigmenty před jejich použitím v kosmetice. Úspěch sklidila v Kalifornii, kde stát zakázal jisté přísady do inkoustů, ovšem selhalo zde oznámení spotřebitelům o těchto testech, takže prakticky nikdo netušil, že inkousty by se měli testovat. Právě proto nedávno ve státě Kalifornia podalo žalobu devět pigmentových a inkoustových výrobců, dožadující se většího prosazení informovanosti o těchto testech a testované produkty náležitě označit etiketou jako kvalitní. Mezi jedny z testovaných patří např. Akrylonitril butadien styren, který se používá méně než 1 micrometr pod kůži, neboť slouží jako barvivo kde je jasně zářivý pigment. Tetování kde se používá ABS pigment se dají ve výsledku označit jako velmi svěží kérky. Mnoho populárních pigmentových značek obsahují právě ABS jako barvivo. ABS barviva tvoří extrémně intenzivní kérky, kde je menší pravděpodobnost vyblednutí nebo rozmazání jako u tradičních pigmentů, ale ABS má i své nevýhody a to pro ty kteří by si chtěli v budoucnu malůvku odstranit, ABS je totiž velmi těžké vypálit, protože prakticky nereaguje na laser.
Obávám se vyjádřit, že zde mohou nastat komplikace způsobené vlivem snímání magnetické resonance (MR). Protože existuje opravdu pestrá škála barev, největší drama zde hrají zbytky kovů v obrázku. Je to věcí dohadů, ale MR údajně vytváří magnetické pole, které na sebe může navázat kousíčky kovu z kérky, díky čemuž ji může spálit či zdeformovat. V televizní show MythBusters testovali tuto teorii a nenašli vzájemnou interakci mezi tetovacím inkoustem a MR. Pokud bychom to měli shrnout, s kvalitní barvou v profesionálním salónu by vám nemělo při MR hrozit nějaké riziko, pokud ale přeci jen bude kérka obsahovat zbytky kovů, váš obrázek poslouží jako živý magnet a vy můžete pocítit prudkou bolest. Toto riziko hrozí hlavně u kriminálních tetování neboť většina těchto symbolů se dělá ve vězení kde se do obrázků přidává opravdu všelijaký humus. Nicméně výzkum Shellocka a Cruese informuje o nepříznivých reakcích MR a tetování ve velmi malém počtu případů. Wagle a Smith kromě toho zdokumentovali izolovaný případ jehož jméno nese název „Tetování – vyvolání spáleniny obrázku během působení magnetické rezonance“. Osoba v tomto případu měla temné, koncentrované, spirálové tetování (jako náramek), které se při MR chovalo velmi agresivně. Ovšem oba shodně přiznávají, že to byl jeden případ z tisíce studií MR. Ratnapalan reportoval další případ kde magnetická rezonance nemohla být kompletně provedena kvůli pacientově velkému tetování. Nejvíce těžkých kovů můžeme nalézt v kérkách, které si uděláme samy doma. K tvorbě domácího tetování se nejčastěji používají kancelářské psací potřeby (inkoust, svorky,…). Takový inkoust není jako skutečný pigment, který můžeme nalézt v tetovacím salónu. Obsahuje množství nečistot a další toxické látky, které mohou vést k onemocnění či infekci.
Dočasná tetování
O „dočasných tetování“ jste si již mohli v krátkosti něco přečíst v předchozích odstavcích. Toto téma je velmi často diskutované a proto se k němu budeme i my často vracet. V krátkosti bych tu nakousl tetování Hennou. Spíše než „tetování“ by byl vhodnější termín „malování“ protože implementace se neprovádí pomocí jehly ale štětce (někdy trochu připomíná lak na nehty). Henna není klasický obrázek, nesleze vám druhý den jako nálepka z Bravíčka a ani ji tolik nevadí voda, spojitost s tetováním má proto, že v prvních dnech, týdnech, dokud nedojde k porušení, velmi připomíná nové tetování akorát s tím rozdílem, že nejsou vidět rány po vpichách. To jak dlouho Henna na kůži vydrží je individuální a záleží na barvě a na tom jak moc často dané místo příjde do kontaktu s vodou. V letních dnech můžete často na plážích vidět spoustu lidí s Hennou, vypádá to jako kdyby v tu ránu vyšli z tetovácího salonu a hned šli na sluníčko (což by v pravém případě udělal jen hlupák). S Hennou se nedají moc dobře kreslit detaily a spousta motivů (taky kdo by se stím patlal když to vydrží pár dní) jsou spíše lehčí věci. Henna má super výhodu v tom, že si můžete perfektně vyzkoušet jak vám budoucí tetování bude slušet, popř. vám pomůže se rozhodnout pokud nevíte kam a co šoupnout.
Scar Tattoo
Na rozdíl od inkoustového tetování zde nehraje barva žádnou roli. Tento druh tetování není moc rozšířený ale předpokládá se že to je prapředek dnešního stylu. Než lidé přišly na to, že mohou do otevřené a vytvarované rány přidat nějaké barvivo, ryly do sebe pouze různé vzory, nejčastějším předmětem byla tenká zvířecí kost, teprve později začali ránu vyplňovat různými přírodními substancemi. Dnes tyto nevzhledné obrazce začínají být pomalu opět v módě protože tímto druhem se opravdu nemůže pochlubit jen tak každý. Nečekejte, že by jste přišli do salonu a nechali si něco podobného udělat, ve většině profi studií (alespoň u nás) scar tattoo nejsou moc rozšířená, neboť toto je velmi často záležitost čistě amatérská a jestli jste se u obyčejného tetování obávali bolesti, zde s ní 100% mnohonásobně počítejte. Tvrdí se že tvorba tohoto ražení je až 20-30x bolestivější než u klasických inkoustových malůvek, proč? Tak za prvé je to díky nástrojům kterými se provádějí, dnes je to nejčastěji sklo, nože, hřebíky, a jiné ostré předměty (v profi salónech je samozřejmostí skalpel). Nemálo kdy se díky nulové sterilizaci rána zanese infekcí a to pak čekejte pravé peklo.