V americkém filmovém průmyslu existuje celá řada herců, ale jen hrstka vyvolených se ve světě showbusinessu dlouhobě udrží. V roli kriminálníků ve vedlejších postavách nám nejvíce uvízl především Danny Trejo, dnes Vám představíme neméně slavného mladšího kolegu, kterým je Robert LaSardo. Jeho jméno Vám v běžném rozhovoru patrně nic neřekne, ale garantujeme Vám, že jakmile uvidíte jeho fotografii, zcela jistě si vybavíte celou řadu filmů nebo seriálů, kde jste tohoto potetovaného borce z New Yorského Brooklynu mohli vidět.

Robert Lasardo se narodil 20. září v roce 1963. Neměl příliš klidné dětství, přesto byl jeho život oproti Dannymu Trejovi mnohem klidnější. Vyrůstal ve měste New York nedaleko poloostrova Coney Island. Dětství neměl příliš šťastné a velmi často se stěhoval. Se svým otcem se potloukal z místa na místo bez nějakého smysluplnějšího důvodu. V teplejších měsících tábořili v lese a zimy trávily u nejbližších přátel, kteří je nechávali doma přespat. Díky tomu poznal Robert celou řadu míst a různých lidí, kteří mu vštípili unikátní pohled na svět. Tyto události transformovali jeho mysl do stavu, kdy se sám musel naučit jak přežít.

Obrat k lepšímu nastal u Roberta až později. Díky své učitelce angličtiny se přihlásil na High School of Performing Arts. Zde studoval umění a dostal se tak poprvé k herectví. Školu absolvoval s vyznamenáním a obdržel také několik hereckých cen. Později jeho cesta vedla až k U.S. Navy kde strávil dlouhé 4 roky a procestoval velký kus světa.

K opravdovému herectví se dostal až později. Veřejnosti utkvěl v paměti především jako kriminálník. Tyto role díky svému rozsáhlému tetování v době kdy to ještě nebylo příliš obvyklé, přitahoval jako magnet. Ačkoliv jeho práce spočívala v hraní především vedlejších rolí, dostal se k několika desítkám filmů a seriálů. Vidět jste ho mohli např. v produkcích jako je Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas, Odpadlík, Akta X, Rallye smrti, Odložené případy, Těžko ho zabít, Gang policajtů, Sběratelé kostí nebo Na doživotí. Svoji momentálně nejpopulárnější roli ztvárňuje v seriálu Plastická chirurgie s.r.o. jako Escobar Gallardo. Role je to samozřejmě záporná a dvojici chirurgů, okolo kterých se celý seriál točí, nedá ani na chvíli pokoj.

Rozhovor:

Co tě přimělo stát se hercem?

Nedá se přesně říci, že by to mělo konkrétní důvod. Chci tím říci, že jsem nikdy nesnil o tom, že se stanu slavným a populárním, tak jak o tom přemýšlí většina lidí. Myslím, že jsem nebyl jako lidé kteří jsou posedlí tím, že budou moci pracovat pro Hollywood a stanou se slavnými. U mě to byla spíše náhoda, že mě k tomu přivedla moje učitelka angličtiny. Mohlo to být cokoliv jiného, ale přivedla mě do dramatického kroužku a to byl pravděpodobně první a hlavní impuls k tomu, že se stanu hercem. Směsice strachu a adrenalinu která ve vás koluje když jste na jevišti je prostě úžasná, nevíte jak na váš výkon zareagují diváci a to mě fascinovalo.

Co z tebe dělá dobrého herce?

Myslím si, že to co dělá dobrého herce hercem je soustředění, disciplína, vytrvalost, smysl pro detail a ta nejdůležitější schopnost je podle mě představit si cokoliv a věřit v to na 100%.

Hrál jsi s celou řadou slavných herců. S kým se ti nejlépe spolupracovalo?

Určitě to byl Ryan Murphy, tvůrce Plastické chirurgie s.r.o. Ačkoliv to není herec, určitě se o něm musím zmínit ze spousty důvodů. Za prvé pro mě vytvořil naprosto dokonalou postavu, kterou je Escobar Gallardo. Tahle role mi přinesla obrovský úspěch v mé herecké kariéře a určitě je to jedna z největších rolí, kterou jsem kdy hrál. Spolupráce s Ryanem a hlavními herci Dylanem Walshem a Julianem McMahonym byla prostě jedinečná, vzali mě mezi sebe jako člena rodiny a opravdu to byla zajímavá zkušenost. Co se týče herců, můj obdiv si určitě zaslouží Jean- Claude Van Damme, protože toho dokázal v životě opravdu hodně. Pak třeba taky Wesley Snipes, který mi vždycky prokazoval respekt, což bylo samozřejmě oboustranné. Zapomenout nesmím určitě ani na Stevena Seagala, který se ke mně choval jako k vlastnímu bratrovi. V období kdy jsem na tom nebyl moc dobře se ke mně neotočil zády a dal mi rady které mi pomohly. Nikdy mu to nezapomenu.

Myslím že máš jedno z nejznámějších tetování na světě, protože jej lidé mohli vidět v celé řadě filmů a seriálů. Co si to tom všem myslíš?

Tak určitě jsem polichocen. Je to trochu ironie, že se to lidem teď libí, protože před 20 lety na to všichni koukali úplně jinak. Tenkrát to lidi brali jako vzpouru proti systému, nebo jako cejch kriminálníka, díky tomu na vás jako na jednotlivce koukali úplně jinak. Když vás někdo bezdůvodně odsuzuje jenom na základě předsudků, není to v pořádku. Kdyby mi v té době někdo řekl, že za 20 let bude tetování bráno jako móda a celkově se budou kérky brát jako umění, nevěřil bych tomu.

Jak jsi vůbec přišel k tetování?

Když jsem jako teenager vyrůstal v Brooklynu někdy v 1970s tak spousta mích kámošů si nechávala dělat tetování. Tenkrát jsme si nějak moc neuvědomovali že je to natrvalo, nebo že tím reflektujeme nějakou odvrácenou stranu. Byl to prostě výtvor samostatné identity, při které jsme porušovali zaběhnutá pravidla. S každým novým tetováním byl význam vzpoury více a více zřetelnější. Cítil jsem jak s každým zapíchnutím jehly se mění můj život. Parta se může časem rozpadnout, ale inkoust zůstává.

Které bylo první a proč jsi si ho nechal udělat?

Moje první tetování byl boxer. Ačkoliv dneska sdílí místo na mé hrudi s některými hinduistickými symboly nebo tradičními tribaly, vybral jsem si ho jednoduše proto, že se mi líbí boxování.

Kolik ti bylo?

Bylo mi 17.

Jak na tvoje tetování kouká rodina nebo přátelé?

Moji přátelé, pokud tedy mluvíme o těch nejbližších většinou sdílí stejné nadšení z tetování, jako mám já. Co se týče třeba diváků, tak ty jsou fascinování většinou tím fyzickým extrémem a občas nechápou povahu celého procesu, takže někdo má sklon mít občas připomínky nebo být sentimentální. To je v pořádku a já to chápu. Lidé co chápou co se za tím skrývá se chovají většinou jinak. Co se týče mé biologické rodiny tak tam je to složité, protože naše vztahy jsou v takové fázy, kdy není možná komunikace na nějaké rozumné úrovni.

Užíváš si samotný proces tvorby tetování?

Určitě. Jestli mám mluvit ze své zkušenosti tak podle mě nejvíce záleží na tom, jaký vztah máš se svým tatérem. Ten vztah je podle mě extrémně důležitý proto jak se při tetování cítíš. Čím více je mezi vámi vztah osobní, tím je to lepší. Já mám skvělou zkušenost se svým tatérem protože můžeme společně sdílet myšlenky které mám a které chci přenést na tetování. Je to fyzický pocit který mezi vámi je a ten se určitě nevytvoří přes noc.

Když vezmeme všechny tvoje tetování, které z nich máš nejradši a proč?

To je dobrý :) je to jako kdybys měl skupinu holek z nichž každou máš rád z různého důvodu a měl jsi vybrat která z nich je nejlepší. To přeci nejde. Mám rád všechny svoje tetování. Ale jestli mám nějaké přeci jen vybrat tak nedávno jsem si nechal vytetovat vlka na žebro a z toho mám velkou radost.

Řekni nám něco o tvé inspiraci u tetování.

Tak upřímně musím říci, že hodně mě inspirovaly filmy které jsem viděl. Třeba Sindibádova dobrodružství, tenkrát mě dostaly tamní speciální efekty které pocházely od legendárního animátora, kterým byl Ray Harryhausen. Líbilo se mi hlavně mytologické stvoření kyklop. Pak mě třeba inspiroval originální snímek z roku 1931 kterým byl Frankenstein, což je určitě velmi povedený film.

Co si myslíš o vzestupu tetování? Je to móda nebo nový druh kultury těla?

Já si myslím, že pro některé lidi je tetování jen další druh módy. Je to příležitost vyjádřit se nebo ukázat něco z nich, jako pocity, názory, nebo vyznání bez toho aniž by byly okolím nějak kritizováni. Tetování má čím dál více lidí, takže to dřívější stigma které okolo tetování panovalo je už podle mě dávno pryč.

Litoval jsi nějakého tetování?

Když mi někdy nebylo dobře a cítil jsem se zkleslý, tak jsem si zkoušel představit svoje tělo jaké by bylo bez tetování. A to co jsem viděl byl cizinec. Každé z mích tetování něco znamená, nějaký prožitek či historii v mém životě. Nemohu popřít svůj život. Stejně jako se mění můj postoj, mění se i moje tetování.

Myslíš si, že se někteří lidé k tobě chovají jinak kvůli tvému tetování?

Myslím si že je celkem náročné pro běžného člověka setkat se s někým jako jsem já. Každý nemá pochopení nebo zkušenosti s podobným člověkem. Je to asi také tím, jak jsou potetovaní lidé prezentováni v mediích. Jedná se hlavně o gangy, kde mají tetování svoje místo a význam. Díky tomu to někteří lidé snadno zaměňují.