I přesto, že se na našich stránkách věnujeme především tetování a piercingu, je v těchto dnech příhodné krátce se zmínit o jedné z dalších odnoží bodyartu, kterou je body painting.

S bodypaintingem se nejčastěji setkáváme na reklamních akcích a různorodých výstavách, kde se polonahé modelky obarvené do různých odstínů snaží upoutat naši pozornost. Bylo by pošetilé myslet si, že malovat po těle barvičkami napadlo svět až v uplynulém století. Různé formy bodypaintingu lidé tvořili již o několik stovek, dokonce i možná tisíce let dříve. Stejně jako tetování, i bodypainting slouží lidem jako nástroj k tvorbě umění a ztvárnění vlastních představ a myšlenek.

Důvod proč se o tomto stylu zmiňujeme je prostý. V těchto dnech probíhá v Rakouském městečku Seeboden mezinárodní festival, který by žádnému z příznivců body paintingu neměl uniknout, více na www.bodypainting-festival.com. Setkáte se zde se speciálními druhy obličejového make upu, které doplňují UV efekty, módní přehlídky a jak na profesionály tak amatéry čeká celá řada soutěží.

K této příležitosti Vám přinášíme i následující rozhovor s výtvarníkem Alienjedna, který se bodypaintingu věnuje.

Zabýváš se malbou UV aktivním akrylem, v čem je odlišnost od běžných akrylových barev?

Hlavní odlišnost tkví v tom, že barva pod UV zářením začne svítit. Její vlastností je to, že přijme pro lidské oko neviditelné UV záření, zpět ovšem odrazí světlo jiné vlnové délky, které už není v oblasti UV ale viditelného spektra. Fluoreskující barva přijme UV světlo, které má díky kratší vlnové délce fotony s větší energií a vydá světlo viditelné s delší vlnovou délkou. Díky tomu existují pestré barvy, které ve tmě „září“. Barevná paleta takových akrylových barev není nijak závratná, od bílé, žluté, červené, k zelené a modré + jejich kombinace, oranžová, fialová. Při práci s takovou barvou je třeba si uvědomit, že co se s ní natře, bude svítit. Jde tedy zjednodušeně o techniku opačného temnosvitu.

Jak tedy pracuješ, ve dne, nebo dokonce v noci a jakou technikou?

S UV aktivní barvou pracuji jedině v noci, kdy je hustá tma. Rozsvítím několik UV zářivek a vrhnu se na plátno, které mám připevněné na stěně. V roce 2005 jsem pořídil perfektní Airbrush Badger 360, který má nespornou výhodu v tom, že má horní i dolní plnění. Důvod byl jednoduchý, chtěl jsem vnést do malby lehkost a dokonalost přechodů do černé. Štětcem jsou totiž moc tvrdé. Postupem času jsem ale došel k pocitu, že jistá dávka surovosti a „špíny“ je potřeba pro jedinečnost a autentičnost obrazu. Přestal jsem tedy airbrush používat. Poslední 3 mé obrazy jsou celé štětcem. Štětec odkládám, až když jsem opravdu s obrazem spokojen, v tu chvíli mě také přestává bavit. Občas je konec v nedohlednu.

Tvůj bodypainting je hodně originální, jak přesně ho vytváříš a jak dlouho trvá taková malba na tělo?

Díky, malbu na tělo beru jako osobní rozvoj a posun v tvorbě, určitý odklon od malby na plátno. Maluji za použití airbrushe a několikrát měním barvu. Většinou mám předem připravenou skicu, kterou jen při malování upravím tak, aby seděla na daného člověka. Je to práce zdlouhavá a náročná jak na koncentraci, tak pro modelku, která musí stát jak solný sloup. Jako konečnou barvu používám černou, kterou stínuji. Vesměs se u složitějších maleb snažím vejít do 5 hodin. Slečnu pro leták ML2 jsem maloval odhadem 8 hodin.

Jaká je tvá nejoblíbenější forma vyjádření, je vidět určitá roztěkanost ve tvé tvorbě. Co ti dává největší svobodu projevu – kresba, malba, digitální práce atd?

Ano, zabývám se mnoha směry a vlivy. Zastávám názor, že u čehokoliv je třeba mít určitý přesah. Vědět a znát něco víc než jen to, co se očekává. To posléze funguje jako nesmírný motor kreativity, jistá spojení vedou k novým neobjeveným světům. To je v podstatě jeden z mých cílů – hnacích sil, objevovat nové a nepoznané, zkoumat a prozkoumávat, pátrat a přinášet z hlubin poklady. Velkou důležitost hraje noční práce za použití barev a materiálů, které ve dne ztrácejí své kouzlo. Svobodu projevu neřeším, bytostně rád tvořím cokoliv a jakkoliv. Nemám žádné nejoblíbenější techniky. Důležitá je vždy možnost zkoumání nových obzorů.

Kde hledáš inspiraci, sny, vize? Inspiruje tě někdo konkrétní?

Jsem hodně fascinován a ovlivněn rozvojem počítačů, mám rád kyberkulturu. Rád se obklopuji součástkami z různých vývojových etap. Sbírám elektronky, různé čipy, procesory. Nebude to trvat dlouho a celý internet ožije jako jedna velká umělá inteligence. Ze snů čerpat nemohu, žádné nemám. Někdo mi jednou říkal, že je to jen tím, že si je nepamatuji. U kresby tužkou se u mě vyvinula určitá forma automatizace, přijímání dat a jejich následné zobrazení na papír, poslední roky se snažím více zabývat tím, odkud tyto informace plynou, než co obsahují. Nepopírám ani vliv a ovlivnění osobnostmi dějin. Mám rád práce M. Medka, J. Švankmajera, W. Barlowa. Odmala obdivuji práce Františka Skály a Jaroslava Róny. Fascinují mě práce Jakuba Nepraše, stejně jako průkopníků MimoTV. Ovšem zdaleka nejzajímavější je Theo Jansen, jeho geniální pohybliví tvorové využívající pro pohyb energie větru jsou famózní ukázkou toho, že mezi vědou a uměním je velice tenká hranice. Andy Goldsworthy je také můj velký průvodce přírodní fantazií.

Kam myslíš, že svou prací směřuješ?

Dobrá otázka, nedovedu odhadnout. Neustále se snažím rozvíjet a posouvat dál hranice toho, co jsem schopen vytvořit. Nedávno proběhla Litoměřická muzejní noc v odsvěceném kostele Zvěstování P. Marie, kde jsem s několika přáteli realizoval multimediální instalaci na míru prostoru. Experimentoval jsem s bodypaintingem v kombinaci štětec s UV barvou, následně malba speciálním programem za pomocí projektoru. Vznikla tak kombinace reálné malby a digitální fotonové. Dá se tedy říci, že momentálně vidím budoucnost v kombinaci tradičních technik a nových médií.

Jak tě vnímá okolí? Podporuje tě?

Okolí mě podporuje. Jsem za to nesmírně rád, protože na mnoho lidí prý působím dosti kritickým dojmem, přísným a perfekcionismu požadujícím pohledem na věc.

Kde jsi vystavoval? Jak a kde ukazuješ své práce?

Vystavuji své práce na výstavách nezávislých autorů, příležitostně na hudebních festivalech v přírodě. Nejkomplexnější práce byla minulý rok na festivalu „Mystický les 2“ – od návrhu dekorací na stage po interaktivní instalaci v lese.

Účastníš se i živých performance na takových akcích?

Ano, nedávno jsem v noci prováděl UV bodypainting pro návštěvníky. Kdo chtěl, mohl se nechat pomalovat. Vznikla fronta a bylo obtížné vytvořit všem něco zajímavého na záda, ruce, atd. Pro mě samozřejmě další výzva na realizaci.

Proč Alienjedna, co to je?

Jak přesně vznikl můj pseudonym už nevím, v podstatě je to parafráze na mé pocity a dojmy ze života. Neustále balancuji na šedivé hraně, pro mnoho lidi existuje jen Bílá nebo Černá, ovšem někteří rozpoznají i odstíny šedi.

Podle čeho si vybíráš modelky/modely? Jedná se především o ženy? Je těžké modelky pro tuto záležitost najít? Kde je hledáš?

Hlavní předpoklad je ten, že mají sami zájem nechat se pomalovat. Samozřejmě není lehké vybrat někoho, kdo má perfektní předpoklady pro bodypainting. Celé je to jen o vkusu a požadavku na výsledek. Snažím se hledat zajímavé osobnosti, které pak do výsledku přidají i něco ze sebe, i když je fotka zachycena potmě. Rysy člověka se ztrácí, objevuje se někdo jiný, ožívá nový jedinec. Několik mužů jsem již také maloval, nejlépe ovšem působí páry, mají k sobě blíže a není jim cizí vzájemný dotyk při focení. Ano, těžké to je, zatím se pohybuji ve sféře kamarádek a známých, kde funguje osobní přístup.

Jak získáváš následně fotografie finálního UV bodypaintingu, spolupracuješ s fotografy?

Vzhledem k času dokončení, který se pohybuje v pozdních nočních hodinách, jsem byl nucen poradit si sám. Fotím digitální zrcadlovkou Canon, světelný objektiv min. 1,8 F a co největší poměr kvalita/citlivost. Samozřejmostí je tma a několik UV zářivek, pro detaily nasvícení používám ještě 3W UV led diodu. Pro speciální a komplikovanější fotky spolupracuji s fotografy Maynkou a Alefem.

Čím se pro Tebe liší malování na plátno vs UV bodypainting? Jak co prožíváš?

Liší se v přípravě, při malbě na tělo mám už určitou představu a skicu, co budu dělat, jaké barvy si připravit atd. U malby obecně se tolik nepřipravuji, maluji spíše spontánně, důležitá je i jistá míra improvizace. U obojího však prožívám stoprocentní koncentraci na průběh, cesta je také cíl.

Jaké máš v rámci UV bodypaintingu plány do budoucna? (nějaké soutěže, performance?)

Od focení jsem se přesunul k videu a rád bych na něm ještě zapracoval a vylepšil doplňky. O soutěžích přemýšlím, v ČR prakticky neexistuje žádný kvalitní UV bodypainting. Bodypainting je tu vnímán jako „pouťová atrakce“ nebo teatrální oblast. Malují se motýlci a veselé barevné fotbalové dresy. Mým snem je udělat UV bodypainting s příběhem, v lese, na mechu a kapradí. Několik kompletně pomalovaných charakterů. Výhledově připravuji výstavu UV bodypainting fotografií, kde na vernisáži bude živá performance, na které ukážu, jak malbu provádím.

Řekneš nám, kde lze k Tvému UV bodypaintingu najít více? 

Ano, jistě, nové UV bodypainting video je na: www.alienjedna­.cz, nejvíce aktuálních informací je na Facebooku: „UV Bodypainting by Alienjedna“. Mé další práce najdete na: www.cybernetic-system.com

Děkuji za rozhovor

Zpracovala: Kermix

„Alienjedna“ 1981*

• výtvarník na volné noze, vystudoval jako umělecký keramik.

Malbě za použití UV aktivních barev se věnuje od roku 2005.

Ehoy Vegy, vaše kapela Birds & Wolves je na české scéně poměrně nováčkem, ale většina členů kapely má již odehráno x koncertů s jinými kapelami. Jak jste se poskládali dohromady a proč jste si vybrali zrovna název „Birds & Wolves“?

Zdar, hele to byla taková shoda okolností. Já sem odešel z Black Reporter, Mašimu se rozpadli Orangecap a Stiky se po rozpadu My First Date trápil už pěkně dlouhou dobu ve zkušebně s projektem, kterej nikam nevedl. A páč se všichni dobře známe, konkrétně já s Mašim ještě o něco intimněji, tak jsme si šli zkusit zahrát s pár nápady a vylezly z toho první songy, který jsou tak hnusný, že je hrajem do teď. Název Birds & Wolves vychází z češtiny, to si snad každej snadno přeloží a navíc si myslíme, že je takovej dřevní, takže vystihuje to co hrajeme, o čem zpíváme a že se rádi válíme vožralý na zemi.

O něco víc intimnějc? A sakra :) Jakému hudebnímu stylu se vaše kapela nejvíce přibližuje, a které kapely jsou vašimi vzory?

Hele, já hrozně nerad škatulkuju, protože tomu nerozumim. Ale jestli to musí bejt, tak ty vlivy jsou tam jasný z Punk, Hardcoru a to všechno pořádně okořeněný Southernem. Nejvíc to vystihnou asi ty kapely, který posloucháme jako Every Time I Die, Gallows, The Ghost Of A Thousand, Maylene And The Sons Of Disaster, Blackhole, Norma Jean, Alexisonfire, Cancer Bats, Memphis May Fire, Underoath, He Is Legend atd.

Mmm, pěkné. Takže období pop-punku a punk-rocku nadobro skončilo? Pokud si totiž dobře pamatuji, tak jste před pár lety začínali na coverech Blink182…

Myslím, že můžu říct za všechny z nás, že neskončilo. Máme tuhle hudbu i scénu rádi hlavně jsme s ní prochlastali pubertu. To, že to nehrajeme, neznamená, že to začneme fakovat. Akorát už jsem poznali, že taky existujou jiný kapely a styly. Člověk se samozřejmě nějak vyvíjí, jak roste. Já se přes pop-punk dostal u uřvano-melodickýmu emíčku, metaforu a teď až k Southernu. Ale vždycky si rád poslechnu všechno, když to někde hraje, ale sám od sebe už si to moc nepouším. Výjimkou zůstává ten pop-punk, kterej ve mně přetrvává a jakmile vysvitne sluníčko, tak si pouštim takový The Maine, You Me At Six, We The Kings a podobně.

Jak to vypadá s koncerty? Kde vás budou moci čtenáři vidět? A co připravujete? Koukal jsem na váš MySpace a zatím tam není k nalezení žádná vaše tvorba, byť jen ukázka.

No tak často tam mam takový záchvěty dát takovou bandu dohromady jako třeba side project, ale bohužel na to tady nejsou lidi, který by to znali nebo do toho šli. Ale věřím tomu, že se něco takovýho ještě povede. Miluju krásný melodie, čistý zpěvy, 4 akordy, ať už je to indie akustická věc nebo pop-punk. Určitě se ještě někdy v budoucnu o takový songy pokusím. Myspace teď hnije, ale těm časům je konec, nahráli jsme teď „praso demo“ ve zkušebně a během tejdne to tam pověsíme, takže se děcka můžou konečně těšit na nějaký ukázky. Co se týká koncertů, tak jsme teď čtvrt roku nehráli, což neznamená, že jsme na to srali, ale protože kapelu musel z časových důvodů opustit náš zpěvák Vlady. Takže jsme sháněli novýho, což se povedlo. Našli jsme Arta, kterej je úplně stejně fantastický hovado jako Vlády. Dřeli jsme ve zkušebně, zkoušeli a teď i nahrávali. Abychom se před prázdninami mohli předvést na dvou akcích, z čehož je 26.6 křest fantastický desky nejlepší český a naší bratrský kapely Shogun Tokugawa v Plzni v Divadle pod Lampou, a 30.6. konečně v Praze 007, taky s bratrama Shogunama a s klukama mojí bývalý kapely Black Reporter – Slave Driver. O spinu nebude nouze a to ani nemluvim o podzimním víkendovým turné v září a říjnu po celý republice se Shogun Tokugawa a This Nights Draws The End.

No, vypadá to, že plány jsou více než zajímavé. Na sedmičku se na vás přijdu mrknout. Ale co jsem tak koukal, tak seš jako jedinej z kapely pokérovanej. Co pro Tebe tetování znamená?

V první řadě je to ozdoba těla, stejně jako náušnice nebo řetízek až na to, že to jen tak nesundáš. A samozřejmě příběhy lidí vepsaný do motivů jejich kérek. A nemusí v tom být žádný smysl jako v tom samotném obrázku, kolikrát ten smysl přijde až po čase a říkáš si že je to hustý. Podstatný je ten moment, že tam jdeš v určitou chvíli, kdy něco ve svém životě prožíváš, nějak ti v ten moment je. Buď dobře nebo špatně a ta kérka ti to připomene kdykoliv se na ní pak v průběhu života podíváš. Já mám radši, když ti to samozřejmě připomene i samotný motiv. To máš jako s písničkami, prožíváš nějaký období a posloucháš nějakou kapelu a baví tě od ní nějaký song. Když ho pak v průběhu života slyšíš, tak ti ten moment připomene. Myslím, že proto mají kérky k hudbě blízko a obráceně. Vyjadřujou emoce, city, vzpomínky. Energii člověka a těch na kom mu záleží. No a nebo taky protože chceš bejt hustej a cool a foukneš si na rameno tribal ,aby ti seděl k samolepce co máš na „vytuněný“ oranžový „stodvacítce“ :)

A prozraď nám, jaké motivy se nacházejí na tvém těle? A co tě k nim vedlo?

Tak úplně první kérka byla slunečnice, kterou jsem si sám nakreslil (taky to podle toho vypadá :)), ta značí soucítění a pomáhání všemu životu okolo nás, vede do pěticípé půlené hvězdy, která symbolizuje punkovou scénu. Tyhle dvě věci pro mě šly vždy ruku v ruce a v punkový, HC a podobné scéně narazíš na většinu lidí, který mají srdce na správném místě. To mam na ní nejradši. Hned pod ní je na loktu je logo mojí největší srdcovky a to jsou Alexisonfire. To je pro mě jedna z nejzásadnějších kapel, a když tu hráli v říjnu, tak sem se nechal podepsat od jejich členů a druhý den to vykérovat. Podpisy vyplňují mezery na dolní části ruky. Na zadní části dolní ruky mam motiv anděla (ženy), který zachraňuje pokérovanýho týpka ze sraček. Zepředu je motiv ženy, která má místo hlavy lebku s parohy, šupinatý tělo a prorůstají jí růže. Tyhle dva motivy symbolizují ženy a jejich dvě tváře. Co si budeme povídat, u nás mužů se točí většina věcí kolem žen, že? Dole na ruce a prstech mam nápis TRUE LOVE a mezi ním jména rodiny. Moje sestry Anežka, Eliška a máma a táta Lenka, Daniel. Na pravý ruce mám 1987 jakožto můj rok narození, mezi tím Lva, jakožto moje znamení, a taky že miluju kočkovitý šelmy, jsou to moje nejoblíbenější zvířata. Na prstech mám nápis LIFE. To je úplný spodek ruky a pokračuje nahoru stromem života, uprostřed lesa hrůzy a chaosu, skrz který vede cesta do stromu života za osobou, kterou jsem miloval, miluju a budu milovat asi už navždy :)

Koukám, že Alexisonfire jsou opravdu tvoje srdeční záležitost. S kočkovitými šelmami naprosto souhlasím. Už máš v hlavě nějakou budoucí kéru? A máš svého dvorního tatéra? 

Hehee a kolik! Akorát je potřeba to ještě trochu promyslet a navíc bych zatím o těch motivech nechtěl mluvit. Moc se to zatím nehodí. Ale rozhodně dodělám pravou ruku, tam se dá mluvit o Rožmberské růži, která má kořeny v mojí historii a v i mém dětství, na které rád vzpomínám. Stejně tak kančí hlava na zlatém poli, jakožto Erb Pánů ze Šelmberka ze stejnýho důvodu. Tyhle dva rody spolu souvisejí, ale kdo nezná historii, tomu to asi moc neřekne. Jinak ještě plánu na kozičky nápis CoExisT a pod něj sugar skull – ten motiv mě hrozně baví, je v něm všechno obsazený, je to můj nejoblíbenější oldskul motiv. A Coexist kvůli tomu, aby se lidi konečně už k sobě nechovali jako psi. Jinak kromě té slunečnice a hvězdy je to všechno práce Zhivka z Bloody Blue Tattoo, kterej je naprostej šílenec co se týká umění, a dokazují to i všechny ceny, který sbírá. Navíc je to úplně pohodovej týpek. Doporčuju se mrknout na stránky a projet jeho galerii, některý věci jsou pro mě nepochopitelný, že je to kérka.

Co letošní hudební festivaly? Poctíš nějaký z nich svou přítomností?:) 

Tak napadají mě jen tři, který u nás mají smysl. Letos je to Sonisphere, který je na mě moc metalovej, takže bych zašel akorát na Rise Against. Pak Fluff, kterej je až přehnaně True HC. A jako poslední, ten kterej si nenechám ujít, protože díky lidem z Conspirachy dává smysl, je Rock 4 People. Už jen dvojka mejch srdcovek – Alexisonfire a Gallows mluví za vše. Pak už jen bonbónky typu Evergreen Terrace, Horse The Band, Death By Stereo, Disco Ensemble, Coheed & Cambria, Subways a mnoho dalších dělá z tohohle fesťáku pro mě to nejkvalitnější, kde se můžeš až do rána válet vožralej za poslechu perfektních kapel :)

To je už podruhé, co si zmínil, jak rád se válíš vožralej :) Koukám, že straight-edge není nic pro tebe :) A teď bude následovat palba rychlejch otázek, připraven?

sXe neuctívám, kam se vytratilo starý dobrý „Alkohol, alkohol a Rock&roll? Jasně, pojď do mě!

Pivo nebo víno?

Víno.

Sladíš?

Jak hovado.

Nejoblíbenější kuchyně?

Cokoliv od přítelkyně nebo maminky.

Holky nebo kluci?

Hmmmm…dál :D

Puding nebo chipsy?

Chipsy! Puding je hnus.

Nejoblíbenější chlast?

Pivo, víno, whiskey, míchačky, cider… cokoliv podle chuti.

Dobrý, zvládli jsme to. Na závěr trochu klišoidní otázka: Je něco, co bys vzkázal našim čtenářům?

Aby četli Kérky.cz, chodili chlastat na koncerty a ne na divošku, podporovali nejen lokální kapely, ale i ty, co přijedou ze zahraničí, jinak o tohle všechno přijdou. Hodili starosti za hlavu, žili naplno a užívali života a chvíle, který přináší, protože je kur*vsky krátkej a žijem jen jednou. Taky si poslechněte na netu nový nahrávky Shogun Tokugawa, který právě odstartovali nejvyšší úroveň hudby v ČR a posunuli se mezi evropskou kapelní špičku. A sledujte naše stránky www.birdsandwol­ves.com, který během pár dní přijdou s obměnou a překvapením. Nakonec si přijďte zatančit a prokalit noc na naše koncerty, užívejte léta a mějte se hezky.

Tak jo, díky za rozhovor a přeju nejen tobě, ale i celý kapele, abyste měli narvaný koncerty a spoustu fanoušků!

Já děkuju. A přeju ti at www.kerky.cz mají návštěvnost a jsou stejně úspěšný minimálně jako Bmezin! Ještě jednou díky. Měj se, Ahoj!

Lady Gaga je známá krom hudby také svým pestrým módním stylem, který zahrnuje jak retro tak i futuristické kostýmy. Spoustě lidí se její šatník přímo hnusí, faktem ale je, že je extravagantní a to je účel každé celebrity. Obal zboží samozřejmě také prodává. O jejich kérkách, které se na jejím těle už začínají pěkně kupit, to platí podobně.

Její nejznámější tetování je patrně citace od něměckého filosofa, kterým je Rainer Maria Rilke. Kérku má na levé paži a citace v originále zní:

„In der tiefsten Stunde der Nacht, gestehen Sie, dass Sie sterben würde, wenn Sie wurden verboten, zu schreiben. Und schauen tief in deinem Herzen, wenn sie sich ihrer Wurzeln, die Antwort, und fragt sich, muss ich schreiben? “

Překlad: „V nejhlubším hodinu v noci, přiznej si, že byste chtěli zemřít, pokud by bylo zakázáno psát. A podívej se hluboko do svého srdce, kde se šíří tvé kořeny, odpověď, a zeptejte se sami sebe, musím psát?“

Kérka na levém zápěstí je symbol míru, který zpopularizovali zejména členové Hippies. Jedná se o poctu Johnu Lennonovi, Gaga je jeho velkým fanouškem.

Tokyo Love tetování, které si nechala udělat během natáčení videoklipu Bad Romance. Lady Gaga má ráda sedmikrásky a růže, což je z kérky patrné.

Na závěr krátký rozhovor pro rádiovou stanici.

Uplynulý víkend opouštěla Lady Gaga Japonsko po šňůře čtyř koncertů. Jako krátkodobou památku si totiž nechala na levé předloktí udělat kérku v Katakana scriptu. Tentokrát se však jednalo pouze o dočasné tetování. Překlad znamená „Miluji malou příšerku“.

Pokud Vám jméno Pharrell Williams nic neříká, patrně nebudete holdovat muzice dnešní mládeže, kterou je především hip hop a R&B. Tento šestatřicetiletý americký rapper, skladatel a producent s vizáží šestnáctiletého kluka je jeden z nejpopulárnějších umělců, kterého dnešní hudební scéna prezentuje. Ve své sólové dráze spolupracoval s ikony jako je Kanye West, Snoop Dogg, Gwen Stefani, Madonna, Lindsay Lohan, nebo Jennifer Lopez. Mimoto se angažuje v neméně slavné rockové skupině N.E.R.D. Zkrátka Pharrell je takový americký Ferda Mravenec, který toho zvládá opravdu hodně.

O to více proto bulvární svět zasáhla zpráva když Pharrell začal prohlašovat že má pocit, že to s tetováním už trochu přehnal a že by si svoje kérky rád nechal odstranit. Těžko říci jaký impuls ho k tomu vedl, ale sám mediím potvrdil, že hlavní důvod spočívá v tom, že se cítí již morálně vyzrálý a tetování mu kazí jeho duševní image. Zajímavý postoj od někoho kdo si nechal potetovat skoro půlku těla. Bude zajímavé sledovat, zda některé další celebrity budou následovat jeho postoj a některé svoje kérky si nechají odstranit. Že by to odstartovalo nový trend „s kérkami pryč“ o tom silně pochybujeme. Pharrella k tomu patrně vedlo úplně něco jiného a možná ještě uvidíme jeho tattoo comeback.

Ačkoliv se někteří rozhodli si svá tetování nechat odstranit, jiní směle pokračují ve zkrášlování svého těla. Jedním z nich je i raper The Game, který se toho evidentně nebojí.

Na otázku zda je pro něj rozhodující kolik odstranění bude stát reagoval následovně: „Cena pro mě nehraje žádnou roli“. Což je velmi zajímavá odpověď neboť Pharrell zkouší novou metodu odstranění tetování, která spočívá v transplantaci nové kůže. Cena této procedury se může vyšplhat při tak rozsáhlém tetování až na několik milionů korun. Ať už s tetováním či bez něj, doufáme že bude Pharrell Williams sám se sebou spokojenější.

Méně pozitivních ohlasů čekala na Matthewa ale až odezva na internetu. Především na jeho profilu na Flickru a na Youtube. Lidé ho hodnotily jako šílence, magora, puberťáka, ale našli se i takové komentáře, které ho označovali za hrdinu. Musíme uznat, že Matthew se toho opravdu nebojí a tetování je nápadité, všichni jsou ale jistě zvědavý, jak dlouho mu jeho smysl pro humor vydrží.

A jaké jsou Vaše reakce na tetování, které si nechal Matthew udělat? Šli by jste do toho? :)

Robert Lasardo se narodil 20. září v roce 1963. Neměl příliš klidné dětství, přesto byl jeho život oproti Dannymu Trejovi mnohem klidnější. Vyrůstal ve měste New York nedaleko poloostrova Coney Island. Dětství neměl příliš šťastné a velmi často se stěhoval. Se svým otcem se potloukal z místa na místo bez nějakého smysluplnějšího důvodu. V teplejších měsících tábořili v lese a zimy trávily u nejbližších přátel, kteří je nechávali doma přespat. Díky tomu poznal Robert celou řadu míst a různých lidí, kteří mu vštípili unikátní pohled na svět. Tyto události transformovali jeho mysl do stavu, kdy se sám musel naučit jak přežít.

Obrat k lepšímu nastal u Roberta až později. Díky své učitelce angličtiny se přihlásil na High School of Performing Arts. Zde studoval umění a dostal se tak poprvé k herectví. Školu absolvoval s vyznamenáním a obdržel také několik hereckých cen. Později jeho cesta vedla až k U.S. Navy kde strávil dlouhé 4 roky a procestoval velký kus světa.

K opravdovému herectví se dostal až později. Veřejnosti utkvěl v paměti především jako kriminálník. Tyto role díky svému rozsáhlému tetování v době kdy to ještě nebylo příliš obvyklé, přitahoval jako magnet. Ačkoliv jeho práce spočívala v hraní především vedlejších rolí, dostal se k několika desítkám filmů a seriálů. Vidět jste ho mohli např. v produkcích jako je Kriminálka Miami, Kriminálka Las Vegas, Odpadlík, Akta X, Rallye smrti, Odložené případy, Těžko ho zabít, Gang policajtů, Sběratelé kostí nebo Na doživotí. Svoji momentálně nejpopulárnější roli ztvárňuje v seriálu Plastická chirurgie s.r.o. jako Escobar Gallardo. Role je to samozřejmě záporná a dvojici chirurgů, okolo kterých se celý seriál točí, nedá ani na chvíli pokoj.

Rozhovor:

Co tě přimělo stát se hercem?

Nedá se přesně říci, že by to mělo konkrétní důvod. Chci tím říci, že jsem nikdy nesnil o tom, že se stanu slavným a populárním, tak jak o tom přemýšlí většina lidí. Myslím, že jsem nebyl jako lidé kteří jsou posedlí tím, že budou moci pracovat pro Hollywood a stanou se slavnými. U mě to byla spíše náhoda, že mě k tomu přivedla moje učitelka angličtiny. Mohlo to být cokoliv jiného, ale přivedla mě do dramatického kroužku a to byl pravděpodobně první a hlavní impuls k tomu, že se stanu hercem. Směsice strachu a adrenalinu která ve vás koluje když jste na jevišti je prostě úžasná, nevíte jak na váš výkon zareagují diváci a to mě fascinovalo. 

Co z tebe dělá dobrého herce?

Myslím si, že to co dělá dobrého herce hercem je soustředění, disciplína, vytrvalost, smysl pro detail a ta nejdůležitější schopnost je podle mě představit si cokoliv a věřit v to na 100%.

Hrál jsi s celou řadou slavných herců. S kým se ti nejlépe spolupracovalo?

Určitě to byl Ryan Murphy, tvůrce Plastické chirurgie s.r.o. Ačkoliv to není herec, určitě se o něm musím zmínit ze spousty důvodů. Za prvé pro mě vytvořil naprosto dokonalou postavu, kterou je Escobar Gallardo. Tahle role mi přinesla obrovský úspěch v mé herecké kariéře a určitě je to jedna z největších rolí, kterou jsem kdy hrál. Spolupráce s Ryanem a hlavními herci Dylanem Walshem a Julianem McMahonym byla prostě jedinečná, vzali mě mezi sebe jako člena rodiny a opravdu to byla zajímavá zkušenost. Co se týče herců, můj obdiv si určitě zaslouží Jean- Claude Van Damme, protože toho dokázal v životě opravdu hodně. Pak třeba taky Wesley Snipes, který mi vždycky prokazoval respekt, což bylo samozřejmě oboustranné. Zapomenout nesmím určitě ani na Stevena Seagala, který se ke mně choval jako k vlastnímu bratrovi. V období kdy jsem na tom nebyl moc dobře se ke mně neotočil zády a dal mi rady které mi pomohly. Nikdy mu to nezapomenu.

Myslím že máš jedno z nejznámějších tetování na světě, protože jej lidé mohli vidět v celé řadě filmů a seriálů. Co si to tom všem myslíš?

Tak určitě jsem polichocen. Je to trochu ironie, že se to lidem teď libí, protože před 20 lety na to všichni koukali úplně jinak. Tenkrát to lidi brali jako vzpouru proti systému, nebo jako cejch kriminálníka, díky tomu na vás jako na jednotlivce koukali úplně jinak. Když vás někdo bezdůvodně odsuzuje jenom na základě předsudků, není to v pořádku. Kdyby mi v té době někdo řekl, že za 20 let bude tetování bráno jako móda a celkově se budou kérky brát jako umění, nevěřil bych tomu.

Jak jsi vůbec přišel k tetování?

Když jsem jako teenager vyrůstal v Brooklynu někdy v 1970s tak spousta mích kámošů si nechávala dělat tetování. Tenkrát jsme si nějak moc neuvědomovali že je to natrvalo, nebo že tím reflektujeme nějakou odvrácenou stranu. Byl to prostě výtvor samostatné identity, při které jsme porušovali zaběhnutá pravidla. S každým novým tetováním byl význam vzpoury více a více zřetelnější. Cítil jsem jak s každým zapíchnutím jehly se mění můj život. Parta se může časem rozpadnout, ale inkoust zůstává.

Které bylo první a proč jsi si ho nechal udělat?

Moje první tetování byl boxer. Ačkoliv dneska sdílí místo na mé hrudi s některými hinduistickými symboly nebo tradičními tribaly, vybral jsem si ho jednoduše proto, že se mi líbí boxování.

Kolik ti bylo?

Bylo mi 17.

Jak na tvoje tetování kouká rodina nebo přátelé?

Moji přátelé, pokud tedy mluvíme o těch nejbližších většinou sdílí stejné nadšení z tetování, jako mám já. Co se týče třeba diváků, tak ty jsou fascinování většinou tím fyzickým extrémem a občas nechápou povahu celého procesu, takže někdo má sklon mít občas připomínky nebo být sentimentální. To je v pořádku a já to chápu. Lidé co chápou co se za tím skrývá se chovají většinou jinak. Co se týče mé biologické rodiny tak tam je to složité, protože naše vztahy jsou v takové fázy, kdy není možná komunikace na nějaké rozumné úrovni.

Užíváš si samotný proces tvorby tetování?

Určitě. Jestli mám mluvit ze své zkušenosti tak podle mě nejvíce záleží na tom, jaký vztah máš se svým tatérem. Ten vztah je podle mě extrémně důležitý proto jak se při tetování cítíš. Čím více je mezi vámi vztah osobní, tím je to lepší. Já mám skvělou zkušenost se svým tatérem protože můžeme společně sdílet myšlenky které mám a které chci přenést na tetování. Je to fyzický pocit který mezi vámi je a ten se určitě nevytvoří přes noc.

Když vezmeme všechny tvoje tetování, které z nich máš nejradši a proč?

To je dobrý :) je to jako kdybys měl skupinu holek z nichž každou máš rád z různého důvodu a měl jsi vybrat která z nich je nejlepší. To přeci nejde. Mám rád všechny svoje tetování. Ale jestli mám nějaké přeci jen vybrat tak nedávno jsem si nechal vytetovat vlka na žebro a z toho mám velkou radost.

Řekni nám něco o tvé inspiraci u tetování.

Tak upřímně musím říci, že hodně mě inspirovaly filmy které jsem viděl. Třeba Sindibádova dobrodružství, tenkrát mě dostaly tamní speciální efekty které pocházely od legendárního animátora, kterým byl Ray Harryhausen. Líbilo se mi hlavně mytologické stvoření kyklop. Pak mě třeba inspiroval originální snímek z roku 1931 kterým byl Frankenstein, což je určitě velmi povedený film. 

Co si myslíš o vzestupu tetování? Je to móda nebo nový druh kultury těla?

Já si myslím, že pro některé lidi je tetování jen další druh módy. Je to příležitost vyjádřit se nebo ukázat něco z nich, jako pocity, názory, nebo vyznání bez toho aniž by byly okolím nějak kritizováni. Tetování má čím dál více lidí, takže to dřívější stigma které okolo tetování panovalo je už podle mě dávno pryč. 

Litoval jsi nějakého tetování?

Když mi někdy nebylo dobře a cítil jsem se zkleslý, tak jsem si zkoušel představit svoje tělo jaké by bylo bez tetování. A to co jsem viděl byl cizinec. Každé z mích tetování něco znamená, nějaký prožitek či historii v mém životě. Nemohu popřít svůj život. Stejně jako se mění můj postoj, mění se i moje tetování.

Myslíš si, že se někteří lidé k tobě chovají jinak kvůli tvému tetování?

Myslím si že je celkem náročné pro běžného člověka setkat se s někým jako jsem já. Každý nemá pochopení nebo zkušenosti s podobným člověkem. Je to asi také tím, jak jsou potetovaní lidé prezentováni v mediích. Jedná se hlavně o gangy, kde mají tetování svoje místo a význam. Díky tomu to někteří lidé snadno zaměňují.

Až se budete v USA ptát nějakého tatéra kde to letos nejvíce žilo, patrně uslyšíte odpověď „Mandalay Bay Convention Center, Las Vegas“. Konvence která zahrnovala obrovskou přehlídku tetování různých stylů, módního oblečení a tattoo techniky, trvala tři dny. Spousta jídla, dobrého pití a samozřejmě i muziky doprovázela návštěníky na každém kroku, nechyběli ani příjemné hostesky které svá těla propůjčily jako plátno k bodypaintingu.

Loňský ročník této velkolepé show triumfoval v mnoha kategoriích a je velmi málo podobných akcí, které by se mohli s Tattoo Convention v Las Vegas srovnávat.

Organizátoři shromáždili více jak jeden tisíc tatérů na které se přišlo podívat přes sto tisíc lidí. Tato neuvěřitelná čísla doplnily desítky celebrit jak z řad herců tak i zpěváků. Na setkání jste mohli vidět mnoho soutěží o nejlepší tetování v různých kategoriích, které pečlivě vybírala porota složená z řad dlouholetých odborníků. Navštívit jste mohli stánky, které prezentovali nejmodernější nástroje nejen v oblasti tetování, ale i v piercingu a dalších odnoží body artu. Na večerním programu byla párty, kde jste mohli skočit na pivko s lidmi jako je Ja Rule, Tommy Lee, Ice-T, Dave Navarro a další. Celebrit zde byla zkrátka celá řada a pařba v nočním klubu v Bellagiu se táhla až do ranních hodin.

Letošní ročník se nesl v předešlém stylu jako ten uplynulý, podstatný rozdíl byl ve velikosti a číslech. Bylo zde více tatérů, více hudebních vystoupení, více návštěvníků, zkrátka více všeho. Pozván byl každý, kdo na tattoo scéně něco znamená a za podpory sponzorů, které můžeme v tattoo světě nazývat opravdovými giganty, se stala Tattoo Convention v Las Vegas opravdu jediněčnou.

Nejvíce akcí se do programu vešlo v sobotu. Pátek byl víceméně ve znamení příprav a na seznamu byla pouze jedna soutěž o nějlepší tetování dne. Pravá akce začala až o den později kdy na konvenci dorazilo tradičně nejvíce lidí. Soutěžilo se celkem v pěti kategoriích. Později byla na řadě tradiční freakshow, vyhlášení Miss Expo, večerní koncert a pak afterparty. Opozdilci kteří dorazili na nedělní program mohli vidět soutěže v dalších čtyřech kategoriích, nicméně hlavní program měla Tattoo Convention již za sebou.

Když jsme Vás v jednom z předchozích článků informovali o tričkách s motivem tetování a tetovacích rukávech, netušili jsme, jaký tím způsobíme ohlas. Psali jste nám, že uvedené produkty u nás nejsou dostupné, což se ukázalo jako nepopíratelný fakt. Dnes si tetovací rukávy můžete pohodlně objednat i v ČR a to za velmi rozumnou cenu.

Tetovací rukávy jsou speciální textilní návleky, které kopírují pigment lidské kůže. Na těchto návlecích naleznete různé tattoo motivy, které pak přípomínají tetování. Originální módní doplněk na který jen tak nenarazíte je v USA mimořádně populární. Vidět jste jej mohli např. v seriálech Veronica Mars, Chuck, a další.

Pokud tedy přemýšlíte nad originálním dárkem, nebo si chcete udělat radost, máte možnost jak si za 189 korun splnit svůj sen v podobě dočasného tetování :). Tattoo návleky v létě příjemně chladí a v zimě zahřejí, nemusíte tedy přemýšlet kdy je vzít sebou ven.

V poslední době už v komunitě tetování překvapí člověka málo co. I ty zkušenější ale občas dostanou zajímavosti, které tu ještě nebyly. Že tetování není zábava pouze mladých vám ukážeme pravě dnes. 

Být v něčem nejvýraznější na světě je dost komplikovaná věc, co se týče tetování, tak i dost bolestivá. Status „nejpotetovanější“ může být u každého pohlaví pouze jeden. V tomto případě ale existuje výjimka, kterou všichni jistě pochopí. Dáma kterou vám dnes představíme se jmenuje Isobel Varley. Narodila se v roce 1937 v anglickém hrabství Yorkshire. Prožila zde dětství a jak sama říká, nikdy nebyla tiché dítě. Později se přestěhovala nedaleko Londýna a zde se začala seznamovat s různými lidmi a našla si i cestu k prvnímu tetování. K tomu ji přivedl její tehdejší přítel.

Obrat o 180° nastal v roce 1986, který byl pro Isobel zlomový. Rozhodla se, čistě jen ze zajímavosti, navštívit se svým manželem Tattoo Convention v Hammersmith Palais. Atmosféra kterou zde nasála ji oslnila natolik, že se sama rozhodla nechat se potetovat. Lidé se kterými se zde setkala byly uvolnění, přátelští, zkrátka komunita tetování ji učarovala. Seznámila se zde se spoustou tatérů a tak ji nic nebránilo v cestě stát se nejpotetovanější babičkou na světě.

Krom Tattoo akcí je Isobel zvána také do různých televizních show a poskytuje rozhovory pro tištěné i internetové magazíny, zkrátka celebrita jak má být.

Levné tetování

Na první pohled to zřejmě není patrné, nicméně cena tetování je poměrně komplikovaný proces. Velmi krátkozraké jsou pohledy lidí, kteří berou tetování jako předraženou službu, u které jde většina peněz do kapes tatérovi. Pravda je ale někde jinde. Začněme hezky popořádku. Pokud máme na mysli kvalitní salóny a tím kvalitní myslíme skutečně perfektní zázemí, pak je na první pohled drahé tetování opodstatněná záležitost. Mnoho salónu se nachází přímo v centru města, aby byly dostupnější široké sortě zákazníků, takový nájem se měsíčně pohybuje v řádu desetitísíců, v případě hlavního města to může být i mnohem více. Tetovací salón je svoji povahou lékařské zařízení. To znamená, že zde musí panovat čistota a pořádek. Taková údržba opět samozřejmě něco stojí. Když přejdeme k samotnému tetování, většina nástrojů s ním spojená je pouze na jedno použití (jehly, rukavice, barvy, apod.), což se opět promítne na ceně vaší kérky. Pokud chcete hezké tetování, musí vám jej dělat profesionál s dlouholetou zkušeností a to samozřejmě také něco stojí. Zkuste si někdy sedět několik hodin v jedné pozici, soustředící se na miniaturní detaily obrázku, dá to zabrat. Všechny tyto aspekty se promítají do ceny vašeho tetování a je jich mnohem více. I tak mnoho lidí raději volí prostředí tatérů, kteří zhotovují tetování mimo salóny. Oproti těmto lidem vám salón dává záruku čistoty prostředí, které zajišťuje aby se do tetování nedostala infekce, k čemuž u nové kérky může dojít poměrně snadno.

Tetování mimo salón

Je to záležitost především mladších lidí, kteří nemají prostředky na zhotovení kérky v profesioálním studiu. Existuje celá řada tatérů, kteří dělají kérky mimo salón a o poznání levněji. Většinou tetují po známých a svoje zákazníky si získávají skrz doporučení ze stávající klientely. Na první pohled tito lidé vypadají jako amatéři, kteří nemají profesionální nástroje a většinou ani nadání. Dle fotek co nám od těchto tatérů posíláte, to tak být nemusí. Těmto lidem nechybí nadšení a často ani profesionální tetovácí strojek a samozřejmě i barvy. Dodržují základní pravidla při tvorbě tetování, takže i u nich mohou být některé nástroje pouze na jedno použití. Zkrátka i amatérský tatér vám může za málo peněz udělat velmi pěkné tetování.

Největším problémem těchto lidí pak bývá většinou zázemí a někdy i špatné postupy. Těžko se tito lidé mohou naučit jak správně vyčistit strojek, když to před tím nikdy neviděli. Problémů může být ale více. Dle našeho názoru je hlavní rozdíl v kvalitě zázemí a záruce, kterou salóny poskytují. Jinak může být tetování u podobných tatérů tak trochu sázka do loterie, ale každý ať se rozhodne podle svého. I podobní tatéři (kteří třeba postupem času přestoupí na vlastní živnost) mohou tvořit líbivá tetování, ale určitě to tak neplatí u všech. To samozřejmě platí i opačně. Fakt, že tetovací salón sídlí v kamenné budově neznamená, že vše proběhne perfektně. Pomoc při rozhodování vám pak poskytnou ohlasy již stávajícíh zákazníků, u kterých se dozvíte vše co potřebujete. Zkrátka řečeno, profesionální studio by mělo poskytovat určitou dávku záruky a kvality, což tatér pracující mimo salón nemůže.

Takže kolik?

Často se nás ptáte, kolik tetování stojí. Bohužel na tuto otázku se nedá jednoduše odpovědět, jak se na první pohled zdá. Předně, každý tatér má ceny nastavené jinak, tetuje jinými barvami, má jiné zkušenosti, jiné nástroje a podle spousty dalších kritérií si vypočítává cenu. Tetování není piercing, s tvorbou počítejte spíše v řádu hodin. To znamená, že na některá tetování si budete muset i nějaký čas šetřit. Pokud vezmeme v potaz pouze dvě základní věci a tím je velikost a složitost tetování, pak můžeme cenu hrubě odhadnout. Když kérku zvládne tatér udělat při prvním sezení (což v praxi znamená většinou méně než tři hodiny) pohybuje se cena tetování zhruba mezi 2000 – 12 000 korun. Jakmile se tvorba dělí na více sezení, zvětšuje se tím i cena. Rozfázování práce není pouze kvůli vyčerpání tatéra, ale především kvůli bolesti, kterou musíte při velkém tetování podstoupit. Velké tetování je celkem citelný zásah pro imunitní systém, takže je třeba tělu dodat trochu času, aby se rána mohla zahojit a trochu se s tím vypořádat. Je možné, že s velkým tetováním si doma klidně poležíte i s horečkou, není to běžné, ale stává se to. Přesnou cenu tetování se dozvíte až v salónu, kde si kérku necháte udělat. Není se čeho bát. Zajděte si nezávazně do tetovací studia a poptejte se. Tatér má dobrý přehled o tom, kolik jeho služby stojí, jak moc je kérka komplikovaná a kolik mu asi zabere času. Takže poměrně dobrý odhad by vám měl být schopný poskytnout.